Všechno začalo tím, že jsem si chtěla pořídit border colii. Tím jak jsem se o ně začínala zajímat čím dál víc, objevila jsme i sport zvaný agility. Objednala jsem si knížku " Agility - prní krůčky od Karin Divišové, Martiny Podešťové a Jaroslava Bendy " a začala se o ně více a více zajímat. Nakonec jsem se rozhodla, že bude nejlepší vyzkoušet si běhání na vlastní kůži a jet na agility tábor. No ale s kým? Gina byla ještě maličká na nějaké hopsání přes překážky, takže se mnou nakonec do Čebína jel náš v té době pěti letý malý knírač Kim. Společně jsme si vyzkoušeli, co to znamená být agiliťákem a já jsem tomuto sportu během jednoho týdne na táboře naprosto podlehla. S taťkou jsme se domluvili že vyrobíme vlastní překážky a že budu trénovat u babičky na zahradě. Ke mně a Kimovi se přidala ještě kamarádka Linda s yorkšírským teriérem Qestem. Věděli jsme ale, že trénovaní na " vlastní půdě " nebude na dlouho, protože zahrada není tak velká na to, abych na ní mohla trénovat i s Ginou. Takže jsme řešili co dál, kde budeme trénovat. Nakonec se nám podařilo po domluvě s většinou členů naší ZKO přestěhovat všechny překážky na cvičák a od jara 2007 trénujeme tam. Přidalo se k nám pár dalších agility nadšenců a já doufám, že se tento sport stane i ve Žďáře brzy známým, a že na nás už nebude každý komu řekneme, že děláme agility valit oči co to je, že o tom v životě neslyšeli.

V současné době už pár našich členů jezdí na závody, občas se zadaří, občas ne, ale to vše k agility patří.

Trénujeme většinou v pondělí a pátek v odpoledních hodinách, v zimním období většinou v sobotu.

Napsala Eva Hedvičáková